neděle 26. října 2014

Dolary budou, my nebudem!

4.9 čtvrtek

Za posledních pár měsíců jsem se probouzela na různých místech, která ani z části nepřipomínala mou domovinu a ani dnešek není výjimkou. Otevírám oči v Las Vegas na popud otřesně hlasitého budíka, který Míša večer poctivě nastavila, protože musíme strávit na snídani alespoň hodinu. Čecháčství stále při nás.

Moc ráda bych napsala, že jsem se vyspala do růžova, ale rozkládací gauč, který jsem sdílela s Míšou mi vyprávět o komfortní noci bohužel nedovoluje. Zbytek účastníků zájezdu měl k dispozici postel (vopravdickou!), a tak se jim logicky vstávat nechce. Alespoň stihneme sníst o dva muffiny víc!

Nakonec se zvládneme všichni nafutrovat americkou snídaní, kterou nám připravuje šéfkuchař přímo před našima očima  (miluji vás, skvostné omeletky!) a po půlhodinovém odpočinku po náročné snídani vycházíme z příjemně klimatizovaného hotelu do centra Las Vegas.

Metro.

Hrdinsky si nebereme taxík a po 10 minutách chůze zjišťujeme, že na vandr existují i vhodnější lokality než město uprostřed pouště, ale nevzdáváme se.
Patnáct minut chůze v téměř 50 stupňovém vedru je náročných stejně jako čtyřhodinová přednáška statistiky, ale přesto neumíráme a jdeme dál.



Vlastně ani nevím, co jsem od Vegas očekávala, ale stojíc v "Benátkách po americku" mi hlavou běhají všechny kýče, které jsem v životě viděla - tohle město vítězí na plné čáře!




Why lie, need beer.

Atmosféra hazardu, lehkých dam a drog je cítit z každého místa i v pravé poledne a já myslím na bazén v přízemí hotelu, do kterého skočím hned jak se vrátíme. Nejradši bych tohle naše pěší výletění po rozpáleném městě dolarů přeskočila a klidně bych si nechala nádheru v mini Eiffelovce a Soše Svobody ujít při popíjení Margharity na baru. Ale nebudu pak sedíc u brnířovského rybníka litovat? Musím vidět to šílené město, které si Gotťák vybral pro svatbu - romantika sama!




Z nabízených společnic (platba kartou samozřejmostí), travesty show, pánských striptýzů a welcome drinků zdarma pro dámy, se vybralo muzeum voskových figurín Madame Tussauds jako vhodný zážitek, který si z Vegas můžeme dovést a vyprávět o něm i babičkám.

Vzhledem k tomu, že já už jsem muzeum dvakrát navštívila v Londýně, nechávám si dolary na jiné dobrodrůžo a naší dreamgroup rozdělujeme na dvě části - Voskovce a Kolibříky. Voskovci házejí selfíčka s Pittem a Kolibříci fotí živočichy s nejrychlejším metabolismem na světě. Nádhera!



Prozvonění jako signál srazu před muzeem jsme s půlhodinovým hledáním a naháněním úspěšně zvládli a naší vycházku pouští zakončil obchod se suvenýrama alá přívěšky s Eiffelovkou, kterou domů přivezeme z Ameriky!!! Wtf??
Po 80 hodinové přednášce statistiky jdeme umřít na hotel.  

Hotelový vnitřní bazén nás osvěžil a vířivku venku na sluníčku jsme prozatím odložili. Na řadu přichází bar, který nám včera doporučil onen pravděpodobně zdrogovaný sympaťák na recepci. Kluci už v 5:30 lijou prvního Jacka s Colou a my si dáváme na čas, protože přesně tušíme jak tahle sranda akce dneska dopadne.



K drinkům  přikusujeme nachos a jedeme si jeden Sex on the beach za druhým. V půl 8 se pod vlivem dvojité dávky vodky v každém drinku vracíme na pokoj, abychom se převlékli a vyrazili do města, do kterého skutečně po hodině laxních příprav odcházíme. Tedy ne všichni - opět se rozdělujeme na dvě skupiny - Vegasani a Opilci. Vegasani objednávají taxi a jednočlenná skupina Opilců spí na pokoji. Good job, Míšo!

Protože nechceme ani tolik hrát jako tančit, recepční nám doporučuje casino MGM, ve kterém je k nalezení všechno, co evropské děti hříchu od nočního Vegas očekávají. V obrovském casinu chvilku bloudíme, ale pak konečně objevujeme taneční klub Hakassan, který chce po pánech sladkých 40 babek za vstup a po ženách "jen" polovinu.

Skupina Vegasanů se tak rozděluje na ženstvo A a mužstvo B.
Já s Majou popíjíme Mojito za 13 dolarů a po hodince strávené na baru jdeme vystát frontu do klubu. Přeplněno, elektronická hudba a já nevím, kdy naposled jsem utratila 400 Kč za horší akci. Moc si to nepřipouštíme a procházíme parketem za parketem až objevujeme jeden sál, kde se hraje hudba i s melodií - super!
Chvilku tančíme načež během 10 minut dostaneme dvě nabídky k sexu. Aha, tak takhle to tady chodí. S grácií odmítáme návrhy na prohlídky hotelových pokojů a odcházíme na předem domluvený sraz s mužstvem B. Kontrola od našich československých mužů proběhla v pořádku a my se vracíme na další hodinu do klubíku.
Spokojené a plné sebevědomí jak moc atraktivní jsme, odcházíme po tanci v přeplněném Hakassanu společně s mužstvem B, které prohrálo asi milion dolarů na automatech, domů.

5.9. pátek

Hodinová snídaně nás nemine ani dnes a naše rozmrzelé žaludky z včerejší hříšné noci spravují lívanečky s javorovým sirupem.
Marek si dokonce šel po snídani zaplavat, ale ostatní členi výpravy se jen dopotáceli do postele za odpočinkem a přípravami na nákupy. Outlet ve Vegas je našim dnešním plánem a já jsem nadšená, že nemusím trávit den venku.

Večer nás opět čekal bazén a drinky zdarma. Tentokrát jsem však zvolili opačné pořadí - drinky a pak bazén, načež jsme se učili plavat motýlka pod vodou a já jsem zvládla narazit hlavou do dna bazénu a rozseknout si ret. Hodně povedený večer. 




Do města jsme se nachystali všichni a taxík nás pak skutečně do centra všechny odvezl. V plánu byla fotnána, na kterou jsme hodinu čekali, abychom zjistili, že už dneska skončila a čekáme zbytečně.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že je mi fajn. I v noci bylo centrum Vegas parné a po nevyspání a celém dni na nohou jsem toho měla tak akorát. Holky se ke mě přidaly a společně jako ženské křídlo jsme se vrátily na hotel.
Kluci přišli ve veselé náladě až nad ránem a jen z náznaků toho, že jezdili limuzínou po Vegas jsme usoudili, že jejich noc byla asi veselejší než ta naše. :)

sobota 4. října 2014

Prý svobodná Amerika? Cože?

3.9. středa

Odpočinutí po hektickém včerejšku a Snickerskové zmrzlině, která nám (jen mě a Maje) o půlnoci dělala víc než příjemnou společnost, se probouzíme od rozpáleného Los Angeles.
V ceně ubytování máme snídani a tak s mírným nepochopením poznáváme, že v Californii se snídá jen káva a džus. My jsme však zvyklí na trošku vydatnější snídaně - třemi kávami a pěti džusama tak zaplňujeme žaludky a vyrážíme do centra showbusinessu. 




Bydlíme přímo na Hollywood Boulevard, takže naivně doufáme v maximálně hodinovou procházku po nedalekém chodníku slávy. Po pár minutách chůze zalézáme do jednoho z tisíce obchodů se suvenýrama, kde začínáme utrácet první dolary za neskutečné cetky, protože máme tolik peněz, že nevíme, co s nimi.



K první hvězdě na zemi tak přicházíme po už zmíněné hodině a náš časový harmonogram se začíná hroutit. Chodník, mraky lidí a hvězdy s jménem osobností. Proč z toho Amíci dělají takovou vědu nechápu.





Nicméně jsme v ELEJ - užíváme tak každou fotku s každou třetí hvězdou na chodníku a naší zábavu zastavuje až shluk lidí se žlutýma vlaječkama. Co se tady děje? No jo, Hollywood, zase nějaký nudný natáčení nebo co...



Steve Carrel, podle CSFD jeden z nejpopulárnějších herců americké komedie, natáčí reklamu přímo před našima očima společně s Melissou McCarthyovou, kterou znají v Brnířově všichni jako Sookie z Gilmorek! Potkat v tramvaji Macháčka je sice pecka, ale potkat dvě Hollywoodské hvězdy naráz? Bomba!




Zpátky jdeme po druhé straně chodníku s tím, že už nás Arnold na zemi nerozhází a do úzkých nás dostane až obchod se zavazadly, kde si s Míšou "musíme" koupit příruční kufřík. Můj růžový kufr je sice rozbitý, ale mám k němu vytvořené silné citové pouto a nechci ho vyhazovat. Když však vidím kufr s Route 66, už nemůžu couvnout. 
Mám smíšené pocity, nechám svůj kufr tisíce kilometrů od domova jen tak ležet u poplenice? Né! Já ho naplním oblečením a přivezu ho domů taky - ať to stojí co to stojí!



Oběd v Subwayi uklidňuje naše rozžhavené mozky z vedra (ne vědra, Slováci!) kolem sta stupňů, které naměřil Fahrenheit. Vyzvedáváme v motelu auto a vyrážíme do Baverly Hills za hvězdami!



Baverly Hills - místo, kde jednou budu žít se svým bohatým manžílkem a trávit dny na masážích a manikúře, projíždíme naším sedmimístným Chryslerem skoro jako místní obyvatelé ve sporťácích. Jediný rozdíl je v tom, že máme z okna vystrčené foťáky a sledujeme výletní autobus, který rozváží turisty po adresách domů Hollywoodských hvězd. Krása, až na to, že domy skutečných hvězd nejsou přes několikametrové ploty vůbec vidět. 

LA je protkané cedulema, že je 2. na světě v počtu případů Syfilis. 

Griffithova Observatoř, kterou Charlieho andílci nechali vyletět do povětří, a na kterou jsme koukali z okna motelu, se tyčí nad městem a my jí musíme vidět zblízka. Nově renovovaná Observatoř se skládá ze tří částí - planetária, muzea a dalekohledů. Já bych však přidala ještě část čtvrtou - výhled. Vidět Los Angeles z výšky v prašném horku a v dálce nápis Hollywood, to je ta pravá, americká nádhera!




Po odeslání snapíku z Observatořské WiFi se loučíme na pár dní s LA a kolem 6 večerní vyrážíme do Las Vegas! 



Bohužel stále nemáme zrcadlovku a tak sjíždíme z dálnice k Walmartu, kde ve výsledku kupujeme foťák o 150 dolarů dražší, protože už nechceme čekat na další Walmart, kde snad "náš" foťák mít budou. 

Vedle zrcadlovky však kupujeme i džus a vodku - to je vůbec poprvé, co vidím ve Walmartu prodávat tvrdý alkohol. Po celé USA dokonale fungují liquor shopy a tady je pidi liquor shop uprostřed Walmartu. Skleněná zamčená skříň nám byla odemčena zaměstnancem Walmartu, který lahev odnese přímo na pokladnu. Protože kluci už dávali v autě dohromady foťák, šly jsme na pokladnu jen my 3 jakožto představitelky evropské krásy. 
Otázka ohledně ID nás nerozhodila a tak Maja vytahuje svůj pas a čekáme na zaplacení, načež nás postarší dáma vyzve k tomu, abychom ID předložily i já s Míšou. Koukám do peněženky a marně hledám občanku - fajn, jdeme do auta pro pasy. Můj batoh s pasem je samozřejmě na dně kufru, a tak si dávám dohromady 1 a 1 a jasně mi vychází, že když se nevrátím, zůstane na pokladně jen Míša s Majou a prodat jim to přece musí, když já už tam nejsem. 

Po chvilce čekání však holky přichází s tím, že jim vodku půvabná lejdy neprodá, když nepřinesu ID já. Jít k jiné pokladně nemůžou, protože na lahev s vodkou nesmí ani sáhnout a navíc paní prodavačka řekla všem ostatním, ať nám alkohol nikdo neprodává. 

Stejně neuměj česky, občanka by mi byla k ničemu, tak to na ně zkusím s řidičákem. A to se, milý čtenáři, nediv. Že řidičák u nás funguje běžně neznamená, že funguje i v USA. Nefunguje.
Předkládám prodavačce a teď už i paní provozní a managerovi prodejně svůj řidičák vydávaný za občanku, aby si v tu ránu dáma u pokladny vymyslela, že nás bylo víc a chce ID po všech a kde teda je zbytek. Vysvětlujeme, že jsme byly skutečně jen 3 a všechny tady máme platné průkazy totožnosti s datumem narození, načež v tu pravou dobu přicházejí kluci s tím, co děláme takovou dobu ve Walmáči. Fakt díky, vypadněte, teď tady vysvětlujeme, že jsme samy. 
Po odchodu kluků paní provozní uznává, že je vše v pořádku a vodku nám bez problémů může řetězec Walmart prodat, ale manager jí zastavuje, že naše ID nejsou platná a potřebujeme americké ID. Tohle mě vážně rozesmálo a namíchlo a tak postaršímu pánovi říkám, ať si mě teď hned vezme za ženu, protože jinak nevím, jak americké ID seženu. On samozřejmě nevěděl, jak máme americké ID jako cizinci získat, ale tvrdě si stál za tím, že nám vodku neprodá. 

Tady ale vůbec nejde o pitomou vodku, ale o to, že si jako cizinec starší 21 let nemůžu koupit alkohol.
Poprvé se v USA cítím nesvobodně a diskriminovaně!
Jsem vytočená a stejná slova říkám managerovi prodejny s výhružkou, že zavolám Policii a skutečně jsem odhodlaná Policii zavolat.
Chladné chlavy holek a teď už i Roba se mnou do obhajoby našich práv nejdou a tak odcházíme, poražení, do auta. Takhle naštvaná a zklamaná jsem už dlouho nebyla. Vždyť jsme ve svobodné zemi,  kde je nějaká spravedlnost? Neměli jsme odcházet!
Pro vodku pak skočil Marek s Pavlem a bez problémů jim jí prodali. Nechápu a naštvaná na okolní svět si dávám Oreo McFlurry, které mě alespoň částečně hází do pohody a pak jdu v autě radši spát.

Do Vegas přijíždíme před půlnocí - unavení a zničení na recepci vyřizujeme naši rezervaci a kolemjdoucí pán pod vlivem všemožného se nám zmiňuje, že každý den na 3. patře (kde bydlíme) je otevřený bar a všechen alkohol je tam zdarma  od 5:30 do půl 8. Tak to bude zítra mazec!