Mé letadlo přistálo v hlavním městě Spojených států před sedmi týdny. Jsem takřka v polovině svého výletu a je načase zhodnotit své dosavadní živoření v zemi všemožného.
Mám se skvěle, báječně, tloustnu a americký úsměv z mé tváře nespadl od prvního hamburgeru. Omyl - až na to tloustnutí.
O tom, jak štědří a milí lidé žijí na druhé straně velké louže už jsem toho napsala hodně a všechny Čecháčky už s tím pěkně štvu. Tak se ukaž, pravá Ameriko!
Jíme tady klasické máslo ve spreji.
Během posledních 14 dnů jsem neměla volný den, v práci jsem od rána do večera a to sebou přináší nejen dolary, ale i nezapomenutelné zážitky.
Jednoho slunečného dne si vesele provádím American PÍ (zkušený čtenář ví, nezkušený se červená a dohání své mezery v Elavzdělání) během své pauzy, zatímco Míša střeží náš pětistopý bazének. Jsem pryč 2, možná 3 minuty a vrátím se do pro mě nezvyklé situace. V bazénu se prali dvě děti a Amíci to nedávají!
Míša sledovala dva bratry, kteří se ve vodě pošťuchovali, jeden brečel, trošku se hádali, dvakrát do sebe strčili a byl bazén vzhůru nohama. Plavčíci nezvládají kritickou situaci!!!
A tak bylo více než nutné, aby zakročila návštěvnice bazénu a zavolala do našeho officu popsat onu absurdní situaci se slovy, že si nepřeje chodit na stejný bazén s nebezpečnými a agresivními dětmi a přeje si, aby jim po vzniklé události byly odebrány poolpassy. Američani zkrátka přehánějí úplně všechno.
Není divu, že musel přijít i druhý extrém, protože normálních vyrovnaných lidí je tu málo.
Další z nádherných dnů jsem zaskakovala na bazénu, který spravuje americká manažerka Annabella. Sympatická holka s chlapským hlasem, s dready na hlavě a s piercingem v pupíku a v obočí se mě zeptala po příchodu do práce na jediné.
Hulíš trávu?
Ne.
A v tvojí zemi lidi hulí trávu?
Je pravda, že žádná moje americká konverzace není košatá, ale tahle byla rýly striktní a rychlá.
Kolem třetí odpoledne, přijel její dealer. Belle se rozzářila očička a oznámila nám, že jde hulit a za hodinku je zpátky. To, že by měla být v práci a onu hodinku má zaplacenou asi zapomněla. Přichází po 90 minutách i s Davidem a jejich očička už nejsou nadšená a rozzářená, ale vyhulená a malinkatá. Tak už se těším až někoho budeš zachraňovat, ty kokos!
David je sympaťák tělem i duší a snaží se konverzovat s evropskými kočkami. Hulíš trávu? Ne. Kouříš cigarety? Ne. Piješ aspoň alkohol? Piju. Uf.
Tak jsem ráda, za supr pokec!
Sýrový popcorn na "služební cestě" za jiným bazénem. :)
Příhoda číslo jedna
Čím delší dobu tady jsem, tím více poznávám povahy lidí a tím více si uvědomuji, že není všechno americké mým snem.
Po dlouhém přemýšlení mazajíc se stále dvacítkou na standu, jsem dospěla k závěru, že už není důvod lhát a na řadu nutně musí přijít pravda.
Ostatní přihlouplí plavčíci, kteří mi závidí, že jsem hodně dobrá a píšu blog, který stejně tajně čtou, se mi smějí, že sem píšu každou kravinu. Třeba i to, že do mého kostelového kamaráda Roba uhodil druhý týden v USA blesk. To jsem přece nepsala, doma by volali do nebe ať tu nejsou bouřky. Nehledě na to, že co je na internetech je věčné a nerada bych, aby do nebe volali i Robovi rodiče, ke kterým se dřív nebo později můj slavný blog dostane.
Ale když to chcete, máte to mít. (Babičko, neinfarktuj, žije!)
Při velké bouřce se vracel z práce a blesk skutečně uhodil do řidítek od jeho kola. Šlapky i rukojeti na kole jsou plastové a to mu nejspíš zachránilo život. V řidítkách měl díru, ale kolo z Walmartu se dá vyměnit, takže už si šlape na novém, které je snad bleskuvzdorné a já mu z celého srdce přeji, aby bylo. :)
Příhoda číslo dvě
Byla jsem v USA necelý týden a plná nadšení ze všeho kolem jsem čekala na své spolubydlící až se vrátí z práce. Můj bazén je nejblíž a tak bývám doma jako první. Místo nadšeného Hi, whats up?Představ si, že dneska... jsem od dveří slyšela pláč. Utíkám zjistit kdo přišel a co se stalo.
Martina hodila kolo do chodby a utíkala do koupelny, kde si opláchla studenou vodou obličej a sesunula se k zemi, kde se pláčem zajíkala. Co se stalo? Naštěstí nic. Plakala dál.
Po chvilce ale začíná vyprávět svůj příběh.
Jako normálně jela v 8 večer, ještě za světla z práce a na přechodu pro chodce jí dojíždí další cyklista, hází na sebe úsměvy přesně tak, jak je to tady běžné a na zelenou pokračují v jízdě podél dálnice. Kromě rychle projíždějících aut kolem nikdo není.
Najednou cítí plesknutí přes zadek, ale logicky jí napadá, že cyklista jedoucí za ní omylem zavadil o její bok a tak se otáčí a úsměvem mu dává najevo, že se nic nestalo. Vesele si šlape na kole dál a po chvilce cítí další plesknutí. Začíná mít strach a zrychluje. Muž za ní drží její tempo a chytá jí za batoh. Martina šlape jak nejrychleji může, ale muž jí za batoh tahá tak silně, že mu skřípají brzdy, je silnější a obě kola zastavují. Martina začíná křičet. Křičí jak nejvíc může, aby jí muž pustil, mlátí kolem sebe rukama, ale stejně jí ošklivý Hispánec zvládá osahávat.
Kolem není nikdo, jen auta, která na dálnici nemůžou zastavit. Bojuje jak jenom může, jedno auto přece jen přibržďuje a ze staženého okénka něco křičí. Martina využívá situace, kdy se útočník ohlíží za autem a rychle nasedá na kolo, sleduje jí. Rychleji v životě nejela a já jí věřím každé slovo. Pud sebezáchovy jí tlačí k rychlosti, kterou kolo tak tak zvládá, ale úspěšně mu ujíždí.
Mluví tichým usýpaným hlasem, stále je udýchaná z nejrychlejší jízdy jejího života a já se jí snažím namluvit, že jí chtěl jen okrást. Obě ale moc dobře víme, že zip na batohu otevřený nebyl a o peníze násilníkovi nešlo.
Před očima se jí promítá jeho tvář a klidný úsměv, kterým se na ní smál, když se bránila a křičela.
Když si představím, co se mohlo stát kdyby auto nepřibrzdilo, kdyby jí spadl řetěz, kdyby zakopla....
Zaplaťpánbůh, že tenhle příběh skončil dobře. Může se to stát kdekoli na světě, i v Brnířově u topolů, já vím. Strachu se ale asi v Americe nezbavíme do konce léta žádná.
Doufám, moji drazí, že mi odpustíte zpoždění, se kterým vám sděluji tyto hrůzostrašné příběhy. Teď už jsou ale pryč a vy nemusíte kupovat letenky. Strach ale mějte, to jo. Protože až vám za měsíc a půl řeknu, co se tady děje teď, tak to nedáte! :)))
Žádné komentáře:
Okomentovat