Americké úřady

10.6. úterý

Po příletu do USA si musí každý, kdo tu chce pracovat legálně, zařídit Social Security Number, číslo, pod kterým bude v USA vedený celý život. Takže až se vrátím za 5 let dělat kariéru v Bílém domě, mám o starost míň. :)

Dojít si na úřad musíme do 10 dnů po příletu, potřebuje ho náš zaměstnavatel, náš vízový partner, potřebují ho v bance, chtějí ho všichni. Já mám ale na všechno času dost, takže to s klidem necháváme na náš 10. den a vyrážíme s Tomem a s plavčíkem z vedlejšího apartmánu, Romanem, do vedlejšího města - Fairfaxu na úřad. 

Půjčila jsem si kolo, protože se bojím, že moje kolobrnda by 7 mil tam a 7 mil zpátky nezvládla. Ona asi jo, ale já bych měla vydýcháno. 

Na kole jsme jeli 75 minut podél dálnice, což je tady normální. Ale vlastně nevím, jestli je normální jezdit u dálnice a nebo jestli jsou dálnice pro Amíky běžné silnice a někde dál jsou gigadálnice, vedle kterých se na kole jet nedá.

Na úřadě to fungovalo jako na každé větší České poště, vzali jsme si pořadový lísteček a čekali až přijdeme na řadu. Hodinu a půl mrzneme v klimatizované místnosti a mezitím vyplňujeme formulář, díky kterému, bohudík, nebudu muset s úřednicí mluvit a co potřebuje, si přečte. 

Všechno jde jako na drátku, malá černoška se usmívá, kontroluje jestli nejsem terorista a jestli moji rodiče nejsou teroristi - Tati doufám, že doma ve stodole nevyrábíš zbraně hromadného ničení. - dostaneme potvrzení a SSN nám přijde do amerického domova poštou.

Začínám být nervozní z toho, že jsem v Americe a ještě jsem neměla hamburger! Po cestě zpátky se teda stavíme v Subway alespoň na parodii na hamburger a hodinu zas šlapeme domů. :)

11.6 středa

Můj první paycheck!

Shawn nám přinesl do práce obálky s naší první výplatou, kterou budeme dostávat každých 14 dní. Tenhle šek byl tedy jen za první dva dny v práci (150$), ze kterého nám měly být strhnuty uniformy, test pooloperatora, ubytování a daně. Já ani Tom nic strhnutého nemáme a dostáváme celou hrubou mzdu. Moc nechápu americký sociální systém, ale daně se strhávají z výplaty nad 250$ a vše ostatní taky, takže nám budou dlužné položky postupně strhávat, aby nám vždy něco zbylo. 

Šeky jsou v USA běžnou věcí a dá se s nimi platit i v supermarketech, kde se dají v plné výši i vybrat. Stejně tak by mělo být možné šek proplatit v kterékoli bance na světě. Z toho těžíme a chceme si zítra vybrat šek v hotovosti. Depozitní účet si zatím zřizovat nechci, výplatu můžu dostávat ve formě šeku a účet potřebuji vlastně jen kvůli vrácení daní, které mi přijdou do Čech příští rok.

Poštou by mi mohl přijít samozřejmě i šek, ale stojí to 1-2% částky a navíc si české banky účtují vysoké poplatky. Mohla bych tedy proškolit kdyňské bankovní poradkyně jak vypadá šek, ale spíš si později zřídím účet.

13.6 pátek

Pracuji dnes jen od 4 do 8 a do té doby chci vybrat svoje první hodně těžce opalováním vydřené dolary a jet nakoupit.

V Bank of America nám ale úřednice tvrdí, že si nemůžeme vybrat cash v jakékoli bance bez vysokého poplatku, když u ní nemáme zřízený účet. Nějakou chvilku nám dál něco vysvětlovala, já se přiblble usmívala, jak už to mám natrénované a Tomáš kýval hlavou. Hodně dobrý pokec. 

Ale pochopili jsme, že je pro nás nejvýhodnější si účet u Bank of America zřídit, nečekaně. Peníze z šeku potřebujeme, účet u banky si stejně časem dělat budeme a vysvětlovat paní v kostýmku, že nám v Czech-usu říkali... na to ani jeden nemáme! 

Vesele se tedy upisujeme americké bance, zřizujeme studentský účet, který je do 23 let zdarma a peníze stejně nedostáváme. :) Šek strkáme do bankomatu, ale náš účet bude aktivní až od zítra - Cesta k dolarům je skutečně trnitá!

Potom jsme stihli navštívit čínskou pekárnu, Walmart, Burgerking s prvním minihambáčkem (Stále doufám, že potkám White Castle), zmoknout a ještě pracovat. 

Až před půlnocí si uvědomuji, že měl být dneska nešťastný den, pátek 13., ale on byl vlastně super. 

Amerika = svět na ruby! :)