První noc za velkou louží jsem se vůbec nevyspala. I přes to, že jsem měla několikahodinový spánkový deficit, časový posun na mě zapůsobil víc, než jsem si dovedla představit. Mám najednou spát ve stejnou dobu, jako jsem zvyklá běžně obědvat? Nejde to.
Náš supervisor včera večer ještě před našim příjezdem volal na apartmán a nechal vzkaz, že nás vyzvedne dnes ráno v 8. Vstávám v půl 8 a vařím si svou první snídani - urologický čaj a ovesnou kaši z pytlíku, mé jediné nouzozásoby. Martine, děkuji za termohrnek. Kdybych ho neměla, pila bych čaj asi z igelitového pytlíku.
Slyším klepání a je mi jasné, že s otevřením dveří začne má čtyřměsíční noční můra v podobě jazykové bariéry. Tři, dva jedna - Hi, I am Eliška, nice to meet you. Házím jednu ze svých celkem 6 vět, které umím, do éteru a třesu si s rukou s o hlavu menším sympaťákem s bílými zuby - Hi, I am Shawn.
Shawn vešel do bytu samozřejmě v botách a náš šampáňový koberec s dlouhými chlupy byl pokřtěn přímo šéfíkem!
Rychle jsem sbalila potřebné dokumenty a vyrazila s Tomem a Shawnem pro další dva plavčíky do nedalekého apartmánu a i s nimi pak do officu. Jeli jsme typickým americkým autem, kterému jako odborník na automobilový průmysl říkám široký velký černý džíp. Během cesty házím vtípky - This is a big car! a celkově nejsem nervozní, i když bych asi být měla.
Sedíme v kanceláři a nádherná - Myslím, nádherná a hezčí než Rihanna - černoška nám dává vyplňovat miliony papírů, dostáváme materiály k testu pool operatora, uniformu (velmi slušivé plavky, tričko a píšťalku za sladkých 73$), skládáme kauci za ubytování, dostáváme klíče od bytu, bazénu a rozpis služeb.
Shawn nám sdělil, že po obědě nás vyzvedne zase doma a ukáže nám bazény. Nasedám do džípu, tentokrát s jiným řidičem a jsem natěšená na nákupy ve Walmartu, který je snem všech shopperů.
Náš řidič nás vezl primárně na nákup kola, na kterém se budeme dostávat do práce. Všem poradil jaké kolo si koupit s ohledem na délku cesty na bazén. Můj bazén je vzdálený jen 1 míli a kola jsou drahé. Zkusím zatím chodit pěšky a kolo koupím později, když bude třeba.
Řidič se ještě stihl s Tomášem domluvit, že se Sahwnem dnes jezdit nemusí a bazén mu ukáže on sám zítra.
Během cesty jsem si všimla semaforů na křižovatkách, které jsou na druhé straně a řidič musí zastavit cca 8-10 metrů před semaforem. Ze všeho nejdivnější mi ale přijde, že na červenou se může odbočit do prava(???).
V 11 jsme dorazili zpět na apartmán - Tomáš s novým bicyklem a oba dva s obrovským hladem. Do USA se nesmí dovážet žádné potraviny, nic nemáme a musíme jít nakoupit. Já odejít nemůžu, musím čekat na Shawna, Tom jde sám a já mám konečně chvilku na to zavolat poprvé do své rodné země.
Ještě předtím, než to zvládnu už je tady můj suprák a ptá se, kde je Tomáš, říkal nám přece, že pro nás přijede.
On, nakoupit, s jiným mužem z kanceláře, zítra na bazén. - Perlím a volám Tomášovi (Už se na tebe těším, účte od outů) ať se vrátí. Mezitím Shawn, otírající si botasky o koberec, také telefonuje. Oba domluvíme ve svých rodných řečí a jdeme zase bojovat v angličtině. Shawn se začíná omlouvat, že nedostal informaci od našeho řidiče a Toma nepotřebuje. Jdeme do auta a já volám Tomášovi zpátky. Tohle jsem zvládla.
Stavíme se na apartmánu pro plavčíky, kteří s námi byli ráno v kanceláři, ale nejsou doma. S těmi se Shawn také domlouval, ale v officu o změně nikdo neví. Sedím na přední sedačce vysokého auta vedle vzteklého malého Amíka a říkám si, že to asi zas taková sranda nebude.
Tohle je tvůj bazén, máš čas? Chrlí na mě Shawn a já jsem překvapená sama sebou, že mu rozumím. Přitakávám, že čas mám - ani nevystupujeme z auta a jedeme dál, že se k mému bazénu ještě vrátíme (???). Jezdili jsme dvě hodiny po bazénech, kde on měl něco k vyřizování a já jen stála a čekala, do teď nechápu proč.
Po vyřízení všech Shawnových povinností jsme se vrátili na můj bazén, kde mě seznámil se vším, co bych jako lifeguard měla umět a znát. Rozuměla jsem mu tak třetinu toho, co říkal, ale i tak jsem byla pochválená, že moje It is OK je good english. Nechápu.
Domů mě dovezl kolem druhé a já se konečně najedla. Špagety s instantní omáčkou - k nezaplacení!
Najíst a do Walmartu, ráno jsme nestihli nic nakoupit a potřebujeme alespoň základní věci do kuchyně a hlavně - žehličku na vlasy!
Cestou jsme zabloudili, ale měli jsme možnost procházet nádhernými americkými domky a cítit se jako ve filmu. Je to tady skutečně jiné, krásné a všude běhají veverky.
Ve Walmartu jsme nakoupili jídlo, pár věcí do kuchyně, varnou konvici, žehličku a koupila jsem si koloběžku, je levnější než kolo a doufám, že splní stejnou funkci, navíc má velká červená kolečka a celkově mi to na ní hodně sluší. :))
Můj první den mě vyčerpal a plná očekávání uléhám do postele čerpat energii na další americké dobrodružství. :)
Nádhera, Eli. Užívej... :)
OdpovědětVymazat